Po dlouhém trénování tužkou se děti dočkaly a poprvé vzaly do ruky skutečná pera. Nadšení bylo veliké – nové pomůcky, nové sešity a pocit, že se z nich pomalu stávají opravdoví školáci.
První pokusy byly plné soustředění i překvapení. Děti brzy zjistily, že psaní perem není tak jednoduché, jak si možná představovaly. Inkoust se někdy rozběhl rychleji než ruka, písmenka potřebovala větší trpělivost a správný úchop dal také zabrat. Přesto se nikdo nevzdal. Naopak, nová výzva děti motivovala a psaní je baví čím dál víc.
Postupně se učíme zpomalit, soustředit se na tahy a pečlivě pracovat s každým písmenkem. Děti samy při sebereflexi přiznaly, že je potřeba trénink, ale zároveň mají radost z každého povedeného řádku.
Psaní perem je pro prvňáčky důležitý krok nejen v rozvoji grafomotoriky, ale i trpělivosti, vytrvalosti a zodpovědnosti za vlastní práci. A právě tyto dovednosti si děti v 1.A postupně osvojují – s úsměvem, chutí a odhodláním.







