V matematice není vždy potřeba, aby stál u tabule jen učitel. V 2.B jsme to vzali po svém a vyzkoušeli si vrstevnické učení, tedy metodu, kdy se děti stávají učiteli svých spolužáků. A výsledek? Skvělá spolupráce, aktivní zapojení a hlavně – matematika, která baví.
Princip je jednoduchý: jedni počítají příklady, druzí kontrolují správnost, třetí sledují průběh a mohou kdykoli zasáhnout. Paní učitelka tu není vedoucí, ale spíše koordinátorka, moderátorka, občas poradkyně – hlavní roli přebírají samy děti.
Tento způsob práce rozvíjí nejen početní dovednosti, ale i komunikaci, spolupráci, zodpovědnost za práci vlastní i za pomoc druhému. Děti si navzájem vysvětlují, opravují, pomáhají si – a přitom si samy prohlubují znalosti, často aniž by si to uvědomily.
Vrstevnické učení je skvělým příkladem toho, že škola nemusí být jen o poslouchání – může být i o sdílení, podpoře a aktivním přemýšlení. A v 2.B to děti zvládají jedna radost.